Immanuel Kant. (commons.wikimedia.org)
Filosofie dala zrod moderní vědě a ovlivňovala vývoj nejdůvěryhodnějších a esenciálních nástrojů moderní vědy, jako je logika a vědecké metody. Filosofie je patrně svobodná, tak svobodná jako mysl, rámcově omezená pouze představivostí. Někteří filozofové věřili, že s pomocí vědy by mohli eventuálně porozumět povaze vesmíru.
Koperníkovská revoluce ve filozofii
Leč po tisíci letech filozofických spekulací od dob starověkého Řecka byla velká naděje a optimismus ve filozofii navždy zničeny. Immanuel Kant, narozený 22. dubna roku 1724, zapříčinil ve svých pozdějších letech virtuální koperníkovskou revoluci ve filozofii. Je považován za nejvlivnějšího moderního filozofa. Básník Heinrich Heine o něm napsal:„Žil strojově seřazený a abstraktní, staromládenecký život... Vstávání, pití kávy, psaní, čtení univerzitních přednášek, jídlo, vycházka, vše mělo svůj pevně určený čas a jeho sousedé věděli, že bylo přesně půl čtvrté, když Immanuel Kant ve svém šedém kabátě, s bambusovou holí v ruce, vycházel ze svých domovních dveří a kráčel ulicí Lime Tree, které se na jeho památku stále říká Filozofova vycházka... Překvapující kontrast mezi zevním životem člověka a jeho demolujícím, svět drtícím myšlením!“ (Z knihy Henryho D. Aikena, Doba ideologie)
V roce 1781 Kant publikoval knihu Kritika čistého rozumu, jeho svět devastující úvahu. Byla přes 800 stránek dlouhá. Byla kritickým a precizním prošetřením „čistého rozumu“.
Podle Kanta čistý rozum, jde-li za možnosti lidské zkušenosti, pak nevyhnutelně spadne do protiřečení si, kde teze a antiteze jsou obě stejně platné. Například si položme otázku: „Je vesmír konečný, či nekonečný?“ Pro tezi „vesmír je konečný“ existuje stejně tak platná a nevyhnutelná antiteze, že „vesmír je nekonečný.“ Bez podpory zkušenosti se čistý rozum stane neodmyslitelně spekulativní ve vztahu ke skutečnosti.
Kant rozdrtil platnost některých z nejdůležitějších filozofických prací metafyziky, kterým mnozí věřili po generace.
V metafyzice generace filozofů vykonaly nejrůznější pokusy dát výklad konečné povahy vesmíru. Podle Kanta takovéto snahy po kompletním obrazu vesmíru, který je naprosto mimo lidskou zkušenost, vždy vyústí do nevyhnutelných kontradikcí. Nicméně před Kantem o nich filozofové debatovali stále dokola.
Kant v podstatě nezamýšlel zničit metafyziku. Místo toho hledal její záchranu ustanovením pojistných metod přírodních věd pro metafyziku. Kant věděl velmi mnoho o vědě, protože byl v mnoha ohledech vědcem. Je považován za zakladatele předních oblastí v moderní vědě. Allen W. Wood ve svém úvodu do knihy „Základní Kantovy spisy“ napsal:
„Jako badatel Kant na nějakou dobu věnoval své intelektuální úsilí převážně otázkám přírodních věd: matematické fyzice, chemii, astronomii a disciplíně, jejímž je zakladatelem, fyzické geografii - dnes bychom ji nazvali 'věda o Zemi'“.
Kant chtěl pozvednout status metafyziky na úroveň pravé vědy. Ironií je, že jedinou cestou, kterou byl schopen podniknout první kroky směrem k cíli, byla drastická redukce rámce metafyziky demonstrováním jejích základních omezení. Potom by metafyzika neměla spekulovat o takových věcech, jako je konečná povaha vesmíru. Místo toho by se měla omezit na praktičtější věci, které mohou být zakotveny v lidské zkušenosti.
Limitace fakulty čistého rozumu
Kritika čistého rozumu byla také kritickou zkouškou fakulty čistého rozumu, povahy a struktury lidské mysli. „Čistým rozumem“ Kant odkazoval k čisté formě předchůdných vědomostí (vědomostí získaných před zkušeností), které nezahrnovaly vědomosti empirického poznání.Kant věřil, že dojmy z času a prostoru, tak jako v euklidovské geometrii a klasické newtonovské mechanice, jsou odvozeny z nezbytných syntezí předchůdné vědomosti, která je určena některými vrozenými charakteristikami lidské mysli.
Avšak my dnes víme, dlouho po Kantově odchodu, že Kant se v tomto mýlil. Pokrok v matematice ukázal, že velmi odlišné druhy geometrie mohou být právě tak platné jako euklidovská geometrie. Einsteinova teorie relativity odhalila velmi odlišnou perspektivu času a prostoru. Ještě více by Kanta překvapila kvantová teorie, která zavádí představu neurčitosti a klade výzvu nejzákladnějšímu pojmu příčiny a následku.
Ačkoliv je Kant poněkud překonaný, jeho hlavní principy jsou nadčasové a mohou být právě tak platné dnes jako tehdy, kdy prvně svou „svět devastující úvahu“ publikoval.
Podle Kanta není lidská mysl zrcadlem pasivně reflektujícím realitu prostřednictvím dojmů z vnějšího světa. Místo toho mysl aktivně zajišťuje řízení a organizování vjemových dat do dojmů a představ. Kantovo rozlišování mezi předchůdnými vědomostmi a vědomostmi z empirického poznání je zde důležité. Předchůdné vědomosti napřed připraví mysl na to, co může cítit. Takže vnímání vnějšího světa není jen odvozováno přímo ze smyslů. Místo toho mysl dojmy tváří a doplňuje.
Podle Kanta to, co naše mysl vnímá a tvoří, je odlišné od vnějších věcí. Ačkoliv Kant věřil, že věci objektivně existují vně naší mysli, jeho závěr byl takový, že lidská mysl nemůže nikdy znát „věci samotné“.
Tento článek byl původně napsán pro PureInsight.org a je použit se svolením.
Article in English
Související články:
