Starověcí obyvatelé středomořského ostrova Malta možná záměrně využívali zvuk, aby dosáhli změny stavu mysli. Tvrdí to Old Temples Study Foundation (OTSF), nezisková organizace se základnou na Floridě, která podporuje vzdělávání a výzkum antických památek na Maltě.
Šest tisíc let staré Hypogeum Hal Saflieni na jihu Malty je tříposchoďový podzemní chrám, rozkládající se na ploše 500 m², vytesaný do tuhého vápence. Je jednou ze starodávných maltézských megalitických památek, vytvořených inteligentními a zručnými obyvateli Malty více než tisíc let předtím, než bylo postaveno Stonehenge.
Archeologové datují vznik Hypogea okolo roku 3600 před Kristem. Aktivní bylo zhruba do roku 2400 př. n. l., kdy se všechny megalitické chrámy na Maltě náhle přestaly používat, vysvětluje Linda Eneix, prezidentka OTSF.
Hypogeum se skládá z početných hal a komnat různých tvarů velikostí (některé z nich imitují architekturu pozemních chrámů) a záhadné komory s ozvěnou. Jelikož zde poté, co bylo Hypogeum náhodně objeveno v roce 1902, byly nalezeny ostatky asi sedmi tisíc lidí, údajně pomíchané dohromady, většina vědců dospěla k závěru, že bylo toto místo využíváno jako pohřebiště, ale zároveň mělo jistý rituální nebo náboženský účel. Eneix se domnívá, že tyto rituály mohly být spojeny s uctíváním Matky Země.
„Nikdy se nám nepodaří zjistit, co dělali, ale pochopení způsobu, jakým původní obyvatelé zpracovávali kámen kvůli světlu a zvuku potvrzuje, že se tak dělo díky promyšlenému a záměrnému plánování,“ prohlašuje Eneix a dodává, že „akustika je fascinujícím důkazem“.
V komnatě orákula, v druhém poschodí Hypogea, je malý oválný výklenek v úrovni obličeje, říká Eneix. Když do něj promluví muž s hlubokým hlasem, vytvoří silnou ozvěnu (rezonanci), jež se šíří celým komplexem.
„Na obrubě výklenku jsou stále patrné tmavé stopy pocházející od mnoha a mnoha rukou, které zde spočinuly. Uvnitř této vypoukliny jsou červeně okrové značky. Do stropu komnaty je vytesán zesilující kanál a jsou zde pozůstatky stop celkové výzdoby chrámu, červeného okru, například prehistorické návody ke zpívání písní,“ dodává.
Linda Eneix dostala nápad hlouběji prozkoumat fenomén akustiky poté, co zhlédla film jménem „Zvuky doby kamenné“ na palubě letadla z Londýna.
OTSF testovala strukturu rezonance v několika starověkých maltézských chrámech a došla k závěru, že vzniká při frekvenci 110 či 111 hertz – v rozsahu hlubokého mužského hlasu. Souhlasilo to s výzkumem publikovaným roku 1996 výzkumnou skupinou Princeton Engineering Anomalies Research Group, která zjistila, že některé ze starobylých megalitických komnat ve Velké Británii a Irsku silně rezonují při frekvenci od 95 do 120 hertzů.
Výzkum vedený Dr. Ianem A. Cookem a jeho kolegy z UCLA, vydaný v časopise Time and Mind v roce 2008, využil elektroencefalografii (EEG) k monitorování mozkové aktivity dobrovolníků během poslechu různých frekvencí zvuku. Přišli na to, že při 110 hertzích se aktivita mozku náhle změní. Sekce zodpovědná za zpracování řeči relativně přestala fungovat, zatímco oblasti spojené s náladou, empatií a sociálním chováním se „zapnuly“.
„Očividně [původní obyvatelé] měli v oblibě to, co jim tento jev způsoboval, a stavěli struktury, u nichž vypozorovali, že tento efekt znásobují,“ uvedla Eneix.
Archeologové dosud nejsou schopni vysvětlit, jak se takové sofistikované postupy dostaly do doby před téměř šesti tisíci lety. Starověcí budovatelé chrámů na Maltě ale možná byli jedněmi z prvních lidí, kteří používali akustiku k náboženským rituálům - dlouho předtím, než například antické Řecko či Řím.
