Lu C'-ťien je legendou, která zasáhla tři století. Narodil se v 19. roce vlády císaře Kuang-sü dynastie Čching (1893) a letos mu je 114 let. Žije ve městě Čchung-čching v čínské provincii S'-čchuan. I přes svůj věk se těší dobrému zdraví a skvělé kondici. Kdysi byl považován za jednoho ze tří nejlepších mistrů kung-fu a dodnes je tento odborník na bojová umění schopen jediným úderem odmrštit 70kilového mladíka bezmála pět metrů daleko. Na otázku, co je tajemstvím jeho dlouhověkosti, pan Lu říká: "Klíčem k dlouhému životu je spojení pohybu a nehybnosti - kultivace života vedením čchi, životní energie v těle a pohyby rukou a nohou v praxi čínského boxování." Podle večerníku Sin-min se Lu C'-ťien začal učit bojová umění v sedmi letech se svou matkou a v roce 1920 - ve svých sedmadvaceti letech - vyhrál soutěž bojových uměních v Jü-chua-tchaj ve městě Nan-ťing. V roce 1930 se proslavil v Šanghaji a získal status deváté úrovně - nejvyšší ocenění v čínském bojovém umění.
Lu C'-ťien rád vzpomíná na dobu dávno minulou. Při dvou příležitostech se v boji střetl s cizinci a před oběma zápasy podepsal prohlášení, že v případě, že zemře během boje, nikdo nenese zodpovědnost. Nejdříve se střetl s téměř dvoumetrovým Američanem Tomem. Bojovali spolu téměř hodinu, ale bez jasného výsledku. Lu vzpomíná, že nakonec jeden z jeho žáků vykřikl: "Mistře použijte dlaň osmého trigramu." "Byl jsem uprostřed bojového zápalu a zmátlo mě to," vysvětluje Lu. Pak se mu mysl vyjasnila a začas svého soupeře obcházet technikou osmého trigramu (pa-kua-čang). Nakonec soupeře zasáhl dlaní do hrudi. Tom se zapotácel, pár kroků ustoupil a pak se svalil na zem. Z úst se mu řinula krev. V druhém zápase nastoupil v Šanghaji proti mistrovi Tae Kwon Do z Japonska. Ten pro něj ale zdaleka nebyl rovnocenným soupeřem a nakonec dopadl hůř než jeho předchůdce.
Lu je jediným neškoleným mistrem bojových umění, jemuž Čínská asociace bojových umění udělila status deváté úrovně. V šestaosmdesáti letech, když mu to okolnosti dovolily, se začal aktivně účastnit všech soutěží v bojovém umění. V devadesáti třech letech se přidal k trenérskému týmu bojových umění provincie S'-čchuan a zúčastnil se národní soutěže bojových umění pořádané v S'-čchuanu.
Jméno Lua se objevuje v řadě článků na internetu. Zmiňují ho tam jako "Velkého mistra řeky Jang-c'," čímž ho řadí mezi Cho Jüan-ťiu, Velkého mistra Východní řeky a Tu Sin-wu, Velkého mistra Žluté řeky. Pan Lu je stále zdatný a cestuje po celé Číně. Když si dá páku s mladými siláky, bez problému je poráží. Po horách šplhá lehce jako pírko.
Když si pozorně prohlédneme jeho tvář, je skoro bez vrásek, jeho pokožka září. Má široká ramena a svalnaté paže. Mezi šedými vlasy mu stále rostou nové, černé. V pětadevadesáti letech se mu začala loupat kůže. O pár let později se mu sloupala kůže na obličeji, rukou a těle a pod ní se objevila nová. Lu říká, že se mu teď kůže mění jednou za tři roky.
OSN ke jménu pana Lu C'-ťien ještě dodává "zdravý stařík". Každý den vstává v sedm hodin, cvičí kung-fu, medituje, maluje, čte a odpoledne navštěvuje přátele. Je čiperný a zábavný jako mladík.
Je vegetariánem, zdržuje se masa, včetně ryb. Jeho oblíbeným jídlem jsou rajčata. Žije v bytě svého vnuka a co mu uvaří, to také sní. Každý den ve dvě hodiny odpoledne hodinu a půl medituje. V 11 večer jde spát. Prozradil nám tajemství: Jezte denně syrová rajčata - ta jsou moc dobrá...
