Hlavní mše se konala ve čtvrtek pod širým nebem, které poskytlo ochranu před pálivým sluníčkem, a po jejím skončení osvěžilo poutníky krátkou přeháňkou. (Bohumil Bartošek/Velká Epocha)
Začátkem července se víkend prodloužil o dva dny a pracovní týden se o dva dny zkrátil - 5. července se slaví státní svátek Den slovanských věrozvěstů Cyrila Metoděje a 6. července si připomínáme Den upálení mistra Jana Husa. Zatímco upálení mistra Jana Husa zůstává spíše stranou pozornosti, za dřívějšího režimu omezované a zakazované oslavy příchodu věrozvěstů Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu přežily tu dobu a nyní nabývají na mohutnosti.
Hlavní oslavy
Hlavní oslavy na Velehradě se konaly ve čtvrtek 5. července pod názvem Dny lidí dobré vůle. Na nádvoří před bazilikou Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje byla mše pod širým nebem, které předsedal kardinál Tarciso Bertone za účasti biskupů českých a moravských diecézí. Jako by i příroda respektovala tento program a velké nádvoří plné lidí zalil krátký a vydatný déšť až těsně po skončení bohoslužby. Hlavním bodem doprovodného programu byl Koncert lidí dobré vůle, na kterém vystoupil Jiří Pavlica s Hradišťanem, No Name, dětský sbor Kantiléna, Vašo Patejdl a další. Tato akce měla pomoci třem charitativním projektům podpořit také Domov svaté Rodiny v Praze, Domov sv. Josefa v Žírči u Dvora Králové a Občanské sdružení Zdravotní klaun. Lidé i posluchači a diváci u televizních obrazovek mohli na tyto projekty přispět pomocí tzv. dárcovské SMS. Po koncertu byl dán prostor novým hnutím a komunitám v programu Setkání je dar.
Další programy
Této hlavní pouti ale předcházely i ostatní dny s dalšími aktivitami. V úterý 3. 7. proběhlo možná trochu mimo hlavní pozornost plenární zasedání České biskupské konference, které vydalo důležité prohlášení k pronásledování křesťanů na východě a výzvu k představitelům těch zemí, kde jsou křesťané utlačováni a diskriminováni. Kardinála Miloslava Vlka se redaktor Velké Epochy zeptal na situaci křesťanů v Číně: „Situace křesťanů a problém lidských práv v Číně je vážná věc, ke které nelze mlčet,“ shrnul stav křesťanů v největší komunistické zemi kardinál Vlk. Popřál jim, aby „na temném pozadí společensko-politické situace, která tam je, v té bídě a marasmu systému, ve které žijí, udělali velkou zkušenost Boha blízkého, aby měli tu zkušenost, že Bůh v jejich životě působí, a aby v tom temnu měli perspektivu té Jitřenky budoucnosti“.
Ve středu 4. 7. se ve stanu vedle baziliky ručně přepisovala bible – kdo přišel, mohl přepsat několik veršů. Na hřišti pak probíhala soutěž ve fotbalových dovednostech pod záštitou fotbalové legendy Antonína Panenky. Tentýž den se v prostorách Stojanova gymnázia otevřela, za účasti vězeňských kaplanů, vernisáž děl uvězněných dětí z celého světa, vernisáž vítězných fotografií soutěže Velehrad 2006, prezentace činnosti Papežských misijních děl a také prezentace hnutí a nových komunit. Odpoledne byla v rámci Mezinárodního setkání vozíčkářů mše svatá pro lidi, kteří žijí s postižením, a pro rodiny s dětmi byl připraven program, ve kterém nechyběli klauni, žongléři, šermíři, divadlo nebo třeba středověká hudba. Kousek opodál, v Archeoskanzenu v Modré, se konala přednáška o biopotravinách, prezentace ekologických organizací a vernisáž fotografií Příroda Bílých Karpat.
Proč přijíždí?
Na pouť na Velehrad, do oblasti pravděpodobného příchodu dvou bratrů ze Soluně, se vydává stále větší množství věřících. Pouť a víra mají své místo i ve 21. stolení, ve věku stálého spěchu a stresu, ve věku, kde se hlavním náboženstvím lidstva stávají nové technické vymoženosti a honba za dalšími a silnějšími zážitky. Nebo jen lidé putují za stánky se zbožím, jehož životnost je málokdy delší než 14 dnů, občerstvením, houpačkami a střelnicemi? Zeptali jsme se několika účastníků, proč sem přišli. Jako první se nám se svými dojmy i důvody návštěvy svěřila starší paní z nedaleké obce. „Co mě tady oslovuje? No celé to duchovno tady. Člověk sem jde také kvůli tradici. A až při takovéto akci si člověk uvědomí tu sílu toho všeho, sílu toho vzniku a té tradice našich otců a předků, ve které máme kořeny a která se takto stále obnovuje.“ Další oslovená dívka nám řekla: „Je to tady celé ohromující!“ Jedna skupinka mladých se svěřila s tím, proč na Velehrad přijela: „Těším se na setkání s lidmi, se kterými se setkám třeba jen jednou za rok, a pak je to slavení mše svaté.“ „Mně se líbí ten velký koncert v předvečer toho svátku, že je to určeno pro mladé, že se ti mladí tady sejdou. A především je to hlavní bohoslužba, proč jsem přijela.“ „Já jsem tady už poněkolikáté, a včera na mši svaté jsem si uvědomila, že na tu pouť jezdím i proto, že zde chodím děkovat za to, že mám dar víry.“
Víra tedy u mnohých přetrvává bez rozdílu věku a to i v jedné z nejvíce ateistických zemí na světě, jakou Česká republika je. Oslava svátku víry, rostoucí z kořenů, položených zde na Moravě již v 9. století našeho letopočtu, byla poznat i ze svátečního chování lidí. A my si jen můžeme přát, aby se zde pozorovaná ohleduplnost a tolerance přenesla více i do všedního života všech.
A vydařené počasí umožnilo nejen prohlídku hlavního chrámu, ale také např. jindy zavřené kaple Cyrilka s dřevěným stropem, zdobenými stěnami a ikonami, nebo návštěvu houpaček, kolotočů a dalších atrakcí pro všechny bez rozdílu, kdo se přišli i jen pobavit a setkat se s přáteli.
