Zatímco jsem stoupal na horu Sung-šan, přestalo pršet a skrze mraky vysvitlo slunce. Bral jsem to jako dobré znamení na své cestě do "čisté země buddhismu" - slavného šaolinského buddhistického chrámu v Teng-fengu v Číně.
Po čtyřech hodinách v chrámu jsem si však uvědomil, že "buddhistický" už je jen podle jména.
Šaolinský chrám: byznys jako obvykle
Jako buddhista mám zvyk zapálit vonnou tyčinku, když procházím chrámem. Pálení vonné tyčinky vyžaduje, aby měl člověk smysl pro etiketu a úctu. Je lepší, když je tyčinka kvalitní, ale nemělo by se zacházet do krajností.
Pohled na pokleslý styl pálení kadidla v hlavním sálu šaolinského chrámu mě šokoval. Nejtenčí tyčinka byla silnější než ruka; nejtlustší měla průměr větší než miska. Každá byla přes metr dlouhá.
Kdo by si v minulosti mohl dovolit jen tak spálit takovou přepychovou tyčinku? Nebylo těžké rozpoznat, že to sloužilo spíš k výdělku než k projevení úcty Buddhovi. Jako buddhista jsem nicméně pořád věřil, že se nad to dokážu povznést a zapálím tyčinku s čistým srdcem.
Zatímco jsem stál v řadě, abych si jednu koupil, pozoroval jsem, jak šaolinští mniši lákají turisty do hlavního chrámového sálu, aby se jim dostali do peněženky. Tři mniši seděli před sálem a každého návštěvníka požádali, aby se podepsal do "modlitební" knihy.
Mniši jim potom řekli, že opat Š' Jüng-sin pro ně bude odříkávat svatá písma, aby jim odstranil neštěstí, a že oni by mohli na oplátku zapálit vonnou tyčinku, aby projevili svou úctu.
Nebýt toho, že napálili člověka přede mnou, mohli napálit i mě. Když mu mnich řekl, že tyčinka kterou si vybral, stojí 6 000 jüanů (asi 16 200 korun), zbledl. Jen si to představte, 6 000 jüanů za vonnou tyčinku! Jeho žena ho tahala za rukáv, aby odešli, a vypadala, jako by měla omdlít. Mnich, který stál za nimi, jim však řekl: "Ale pane, už jste se podepsal." A tak, protože před ním byla socha Buddhy a ostatní se dívali, muž zdráhavě zaplatil.
Z toho, co jsem viděl, mi bylo úzko. Otočil jsem se k odchodu. Takovou cenu bych nezaplatil, i kdybych si to mohl dovolit. Takhle využívat lidi před Buddhou!
Jak jsem procházel chrámem, uviděl jsem, že dveře do posledního sálu jsou otevřené a lidé se tam klaněli a pálili kadidlo. Říkal jsem si, že tam by to nemuselo být tak drahé a mohl bych v soukromí dát nějaké peníze do schránky na milodary. Ale mýlil jsem se.
Zapálil jsem vonnou tyčinku a třikrát se poklonil. Ani jsem se nepostavil, a už u mě stál mnich. Řekl, že tento sál je pro návštěvníky, aby vyslovili svá přání, a že bych si měl vybrat sáček kadidla přání. V každém sáčku bylo šest veršů a každý verš začínal číslem. Požádal mě, abych si vybral číslo ze sáčku, který jsem si vybral. Vytáhl jsem si nejmenší číslo - šest. Mnich mi řekl, že každé číslo představuje sto dní, takže pro mě budou mniši odříkávat svatá písma šest set dní, aby se moje přání splnila. Řekl, že každý den bude stát 1 jüan, a tak jsem musel zaplatit 600 jüanů. Byl jsem v šoku a zároveň mi bylo trapně. Dal jsem peníze na stůl a rychle odešel.
Než jsem odešel z chrámu, zaslechl jsem průvodkyni, která vedla skupinu turistů. Říkala: "Opat Š' Jüng-sin je zdatný obchodník. Kdyby nevstoupil do náboženství, mohl se stát podnikatelem nebo možná vysokým funkcionářem komunistické strany..."
Oněměl jsem. Jak by mohl být opat buddhistického chrámu tak obratný při zacházení s penězi a jak by se mohl zajímat o politickou moc?
Tato zkušenost mě dovedla k přesvědčení, že kdysi svatý šaolinský chrám se stal místem bez víry, místem uctívání peněz. Kde jen lze dnes najít "čistou zemi buddhismu"?
Čtěte také:
Shaolin – závoj spadl
Komerční Šao-lin
Shaolin: Který chrám následuje Cestu?
Temná strana chrámu Šaolin
