Není to tak dávno, co v Srbsku mohl být z politických důvodů film zakázán. Když nebyl poplatný politice vládnoucí strany, nebo byl příliš kritický k určitým jevům ve společnosti, mohl skončit v archivu, aniž by měl šanci dostat se do kin a jeho autoři byli prohlášeni za reakcionáře a nepřátele státu.

Naštěstí je tahle doba už pryč. Bývalí disidentští filmoví tvůrci se dnes otevřeně podílejí na politickém životě a vyučují na fimových akademiích a dříve zakázané filmy dnes zaujímají zasloužené významné místo ve filmových antologiích. Srbsko je demokratickou zemí na cestě do Evropské unie – a jak se tedy stalo, že na 28. listopad se bude vzpomínat jako na den pokusu obnovit cenzuru kvůli jednomu konkrétnímu filmu?

Tím filmem je Summer Palace (Letní palác), čínsko-francouzské koprodukce režírovaný panem Lou Ye – ačkoli byl v Číně zakázan, byl promítán na festivalech v Cannes a Lubljaně a měl být úvodním filmem Nového festivalu autorských filmů v Bělehradu. Jeden z disidentských filmových tvůrců Lordan Zafranovic měl festival slavnostně otevřít. V poslední minutě se ale stalo, že byl film bez důvodného vysvětlení stažen. Místo čínského se vysílal film rumunský. Oficiální otevření festivalu se nikdy nekonalo. Zafranovič se na něm odmítl podílet.

Naštěstí v zemi, která vítá zakázané filmy ze všech stran ,,železné opony” a kde byli za svou odvahu ocenění Wajda, Forman a Szabo, taková událost nemohla zůstat bez povšimnutí. Veřejnost žádala vysvětlení proč byl film stažen, přestože kopie filmu dorazila do Bělehradu včas. Když vyšlo najevo, že důvody jsou politické, konkrétně že Čínská ambasáda v Bělehradě požadovala vyškrtnutí filmu z programu a dovolávala se  u toho udržování dohod o vzájemných vztazích, způsobilo to skandál. Média zaútočila na rozhodnutí oraganizátorů stáhnout promítání filmu a organizátoři zase na svou obhajobu uváděli fakt, že měli 60 telefonátů z Ministerstva zahraničních věcí a Ministerstva kultury, jejichž představitelé zmiňovali že se jedná o ,,vyšší zájmy”.

V té chvíli považovali organizátoři vyvíjený tlak za příliš silný, ale následný tlak veřejného mínění byl ještě větší. Vzhledem k tomu se v příštích několika dnech  ředitel festivalu vzdal a organizátoři se rozhodli uvést film i přes nesouhlas vyšších míst – ne jednou, ale hned dvakrát kvůli velkému zájmu. Až čtvrtého dne svého konání byl pak Nový festival autorských filmů prohlášen za otevřený. ,,Tento film znamená vítězství,” řekl Lordan Zafranovic během neobvyklého otevíracího ceremoniálu. A vítězství je ještě umocněno skutečností, že Summer Palace z Bělehradu odjíždí korunován oceněním. Je to cena za svobodu umělecké tvorby – vytvořená speciálně pro tuto příležitost.

Nakonec by bylo dobré ozřejmit, proč je tento film pro Čínu takovým trnem v oku. Odpověď je jednoduchá: obsahuje totiž dokumentární scény z protestů na náměstí Tienanmen v roce 1989, kde byli studenti zmasakrováni armádními tanky. Je zajímavé, že tyto scény rozčilují čínské představitele i po sedmácti letech do té míry, že se v Indii, například, snaží zabránit, aby se zde Summer Palace vůbec objevil v kinech. Jak budou reagovat až budou filmy zabývající se čínskými politickými krizemi současnosti – například pronásledováním Falun Gongu – otevírat mezinárodní festivaly? Budou zemím, které zvolí pravdivost před praktickými zisky vyhrožovat ekonomickými sankcemi – nebo něčím ještě vážnějším?