16. března pořádala čínská banka Min-šeng oslavu při příležitosti oficiálního uvedení své „platinové“ a „diamantové“ kreditní karty v hotelu Hyatt (Chang-čou, provincie Če-ťiang). Diamantová kreditní karta umožňuje přečerpání účtu o 3 miliony jüanů (9 mil. Kč) za měsíc, což je šedesátinásobek limitu, který určuje stát. Takovéto kreditní karty jsou určeny především pro celebrity, obchodní magnáty a úředníky s funkcí náměstka ministra a vyšší.

Někteří se ptají, proč je přečerpávací limit tak vysoký, když měsíční příjem vládních představitelů nad úrovní náměstka ministra činí jen několik tisíc jünaů. Kdyby takový člověk překročil účet o tři miliony, musel by dluh splácet desítky let, a to i za předpokladu, že by obětoval celý svůj příjem a kartu by přestal používat. Vysvětlení banky je následující: „Diamantová karta nás má sblížit s nejlepšími značkami a posloužit prvotřídním klientům.“

Vypadá to, že bance jde ve skutečnosti o „prvotřídní postavení“ těchto vládních představitelů. Nehnala by se do ztrátových obchodů. Když bude banka v oblibě u vysokých úředníků, výsledné politické výhody dalece předčí ztrátu několika milionů jüanů. Banka je ochotna vyměnit kredit za vliv; mít vysoké představitele po uši v dluzích je jistě výhodné.

Čínští úředníci mohou přečerpat účet o částky tisíckrát vyšší, než je jejich roční příjem – svým vlivem mohou splatit dluhy, na které nemají.

V minulosti někteří vysocí představitelé nešťastně „vypadli ze sedla“ svých funkcí – například tajemník Výboru komunistické strany provincie Kuej-čou, Liu Fang-žen, či místoguvernér provincie An-chuej, Wang Chuaj-čung. Když se podíváme na miliony, nebo dokonce desítky milionů, které vlastní, je vidět, že převádění moci na peníze je v Číně „normální“. Schopnost mocných přečerpávat peníze je vskutku neobyčejná. Podle výzkumů čínského ministerstva financí opustilo zemi přibližně 4 tisíce vysokých úředníků. S sebou si odnesli kolem 50 miliard dolarů.

Čína je „bohatá země“ a komunističtí úředníci už léta mají z čeho brát: generální tajemník Chu Ťin tchao má na to, aby „štědře“ rozdával dolary na zahraničních cestách. Říká se, že čínská ekonomika jde kupředu velikými skoky a komunističtí úředníci se rádi ohánějí rychlým růstem HDP, který za posledních několik let činí 8 % a je tak jedním z nejvyšších na světě. Toto naplňuje komunistické úředníky mocnou pýchou.

Bleskurychlý rozvoj překračuje zdroje surovin

Růst čínského HDP je obtížné zpomalit. Přibližme si to na několika příkladech: třeba výstavba turistické oblasti u jezera Tien-čch' v provincii Jün-nan, ze které už se vrátily dvě miliardy jüanů (250 mil. dolarů) zisku. Rozvoj ale zašel příliš daleko a voda v jezeře byla silně kontaminována, a tak Čína investovala čtyři miliardy jüanů, tedy dvojnásobek výnosů, na vyčištění vody.

Podle čínských metod počítání HDP (tedy sečtení výdajů na výstavbu a výdajů na vyčištění vody, přestože reálně se jeden od druhého odečetlo), rozvoj jezera Tien-čch' a dekontaminace vody přispěly k celkovému HDP více než šesti miliardami jüanů (750 mil. dolarů).

Dalším příkladem může být přehrada Tři soutěsky. Ta stála 200 mld. jüanů na výstavbu a 300 mld. na odstranění znečištění, které stavba způsobila. Sečteno a podtrženo: plus 500 mld. jüanů (60 mld. dolarů) k čínskému HDP.

Růst HDP přijde Čínu draho. Bývalý profesor university Čching-chua jednou publikoval článek na internetu, kde píše: „Na každý dolar HDP, který Čína vyprodukuje, spotřebuje čtyřikrát více energie než USA a sedmkrát více než Japonsko. Přestože to vypadá, že teď Čína prosperuje, z dlouhodobého hlediska Čína ztrácí – o peníze přijdou příští generace.“

Rozsáhlá těžba dřeva a uhlí již mohla přečerpat čínské zdroje pro příštích dvě stě let.

Posledních dvacet let rozvoje a rozsáhlá těžba dřeva a uhlí již teď mohla přečerpat čínské zdroje pro příštích dvě stě let. Ve skutečnosti byla spotřeba surovin v Číně za posledních třicet let jedenáctkrát vyšší než za předchozích tři sta let. Pokud bude rozvoj pokračovat tímto tempem, je pravděpodobné, že Čína spotřebuje své přírodní bohatství během příštích padesáti let.

6. února 2006 The New York Times napsaly, že za panenku Barbie, která se v USA prodává za 20 dolarů, dostane Čína jen 0,35 dolaru. Takový obnos nestačí ani na odstranění znečištění vody při výrobě této jedné panenky. Ekonomický model čínské vlády tak převádí těžko obnovitelné přírodní zdroje na levné exportní zboží. Vysoká cena a nízký zisk, ohromná produkce s nepatrným výnosem – přesto Čína nadále zálibně hovoří o své pozici „továrny světa“.

Jen díky tomu, že má Čína nejlevnější (z části otrockou) pracovní sílu a zároveň ji nezajímají problémy životního prostředí, dokáže svými levnými výrobky přestát konkurenci na světovém trhu.

Budoucnost Číny je drancována ve jménu iluze o jejím současném bohatství. Bohatí úředníci mohou utéct, ale chudí lidé mohou jen více zchudnout.

Rozpouštění sociálních jistot

Aby po určitou dobu udržela iluzi ekonomické prosperity, používá čínská vláda veškeré způsoby, jak rozvíjet ekonomiku – často způsobem „zabít husu, která snáší zlatá vejce“. Nárůst exportu je výsledkem práce dělníků bez sociálního zabezpečení v bídných pracovních podmínkách za malou mzdu. Dělníci jsou navíc mrzačeni a umírají při důlních neštěstích nebo výbuchu ropovodu atd. Soustrast je však jedinou „pomocí“, které se jim od vlády dostane.

Podle střízlivých odhadů Čína odčerpá každoročně 480 mld. jüanů (60 mld. dolarů) z fondů sociálního zabezpečení. Dnešní dělníci budou v důchodu do padesáti let, ale čínská vláda už teď utrácí jejich budoucí důchody kvůli současnému vývozu! Jako zemědělská velmoc měla Čína vždy potenciál v zemědělských zařízeních, půdě, příjmech a sociálním zabezpečení rolníků a právě z tohoto potenciálu se dnes čerpá. Navíc odčerpávání peněz z úspor běžných Číňanů ukazuje ďábelskou povahu finančního trhu pod kontrolou čínského režimu.

Úplně Čínu vybrakovat a opustit loď

Koeficient Gini (ukazatel rozmístění majetku; čím vyšší, tím větší rozdíl mezi bohatými a chudými) je v Číně více než 4,3. Říká se, že dnešní Číňané žijí jako vlci – města polykají přírodní a finanční zdroje venkova; mezi přáteli neexistuje důvěra, využívají se a škodí si navzájem; zkorumpovaní úředníci „zakusují ovce“ (běžné lidi) zcela bezostyšně; nemocnice a školy také otevřely svá nenasytná ústa; výrobky se zdražují, lékařská péče se zdražuje, vzdělání se zdražuje.

Tisíce úředníků a miliony jejich rodinných příslušníků už z Číny uprchlo s miliardami dolarů v kapse.

Čínská komunistická strana představuje mocnou společenskou vrstvu, která zneužívá společensky slabší skupiny a vysává život z vlastní společnosti. Taková bezohlednost vůči současnosti a budoucnosti Číny je jistě zavrženíhodná, nicméně je neodvratitelná v zemi pod vládou jediné strany bez kontrolních mechanismů.

Vynalézavost čínských představitelů je neuvěřitelná. Klidně rozeberou celou zemi, protože už stejně dlouho plánují, že spolu se svými rodinami z Číny utečou.

1,2 milionu rodinných příslušníků vysokých čínských představitelů prý žije v zahraničí. 200 000 jich žije v Evropě, USA, Kanadě, Austrálii a na Novém Zélandu a okolo 150 000 jich zde žije jako občané těchto zemí. Samozřejmě, řada z nich jsou příbuzní těch, kteří zastávají funkci náměstka ministra a vyšší, takže, vrátíme-li se zpět, ukazuje se, jak jsou čínští bankéři mazaní!